Až konečně budete ve svém hotelu…
Tak asi tak celý první den budete řešit, kam se v hotelu chodí na snídaně a na večeře.
Budete pátrat, kde se půjčují plážové ručníky.
Možná budete řešit, že váš pokoj není přesně to, co jste si zaplatili (nebo představovali).
Budete utahaní z cesty jako koně, nervózní z hladu (pokud teda nemáte svačinu ještě z domova 🙂 a taky budete nažhavení na moře.
A budete se těšit, že se konečně vyspíte.
Druhý den to už možná budete mít všechno zmáklý a přestanete se v hotelu ztrácet. Pomalu začnete zkoumat, kam by se dalo jít a co by se dalo podniknout.
Vyptáte se ostatních cestovatelů, kteří už jsou na místě o pár dní déle než vy, co se tady dá dělat. Vaše žena Marie se totiž už trochu nudí a děti by nejradši do akvaparku.
Pokud jste jazykově vybaveni, tak vás možná napadne zeptat se na recepci, jestli kolem není něco zajímavého. Zjistíte, že nabízejí super výlet lodí s obědem a transferem do přístavu a poprosíte recepční, ať vám ho zarezervuje. Ona tam volá, ale bohužel na lodi už žádná volná místa nejsou. Voláte pozdě.
Napadne vás, že vlastně měl přijít delegát od cestovky s nějakou nabídkou výletů. První schůzku jste už prošvihli (byli jste přece na pláži), a tak jdete na tu druhou. Tam zjistíte, že na oblíbený výlet do hor se hlásí strašně málo lidí a že se výlet konat nebude. Náhradní program není žádný. Zase další den v háji. Jdete se tedy vyvalit na lehátko u bazénu.
Den čtvrtý. Děti se nudí. U moře už je to nebaví. Žena by ráda šnorchlování, ale v moři toho moc vidět není. Prý se tady někde dají vidět barevné rybičky. Ale kde to, sakra, bylo? Někde jste to na netu četli, ale to už je dávno a nikam jste si to nezapsali.
Dáte si tedy další den na lehátku. Vždyť kvůli moři jste na Kypr přece přijeli, nebo ne?
Pátý den už je to fakt nuda největší. Potkáte před hotelem Angličany chystající se s průvodcem na dobrodružný výlet na buginách. Vypadá to jako super akce. A prej to není dlouhý. Po obědě budou zpátky. “A a to bysme se ještě stihli vykoupat v moři, co ty na to, Marie?”
Anglán vám ukazuje leták s telefonem, kde se dá výlet objednat. Vy ale neumíte anglicky natolik, abyste si tam bez ostudy zavolali.
Škoda. Mohli jste si udělat parádní fotky útesů a azurového moře. A nechat se vyfotit jako drsnej frajer na bugině. To by kluci v práci zírali!
Dny dovolené běží. Jídlo v hotelu je pořád super, ale už se začínáte těšit, až si doma uvaříte něco svýho. (Nebo až vám Maruš udělá oblíbenou svíčkovou. Tu tady nemají.)
Moře je taky každej den stejný.
“Možná si příště půjčíme auto, co ty na to, Maruš? Aspoň bysme něco viděli. Mohli bysme si zajet na nějakou lepší pláž než máme u hotelu. Ale když už pozítří odlítáme, tak to asi nemá cenu. Hmmm…”
Jdete zase na to lehátko k bazénu. S Maruš už taky není žádná zábava.
Jasně, v plánu je síla! Super nápad! Ale jak?
Chce se vám půl roku před cestou hledat něco na internetu? Baví vás probírat se hromadou informací, který jsou po většinou k ničemu?
Máte na to čas?
Jasně, Google přece najde všechno. Ale těch odkazů je tolik! Kdo se tím má probírat?
A hlavně: Máte někde záruku, že jsou ty informace správný? Že tam nedporučujou něco, co už dávno nefunguje?
Co takhle jít na to letos jinak?
Nechte si poradit ode mě jako od průvodkyně! Poradím s ubytováním, s výběrem nejlepší oblasti pro vás, zařídím zábavu a atrakce pro vás i vaše děti.
Co třeba:
Dovedete si představit tu pohodu, že VY už to máte zarezervované? A že ti ostatní nemají potuchy o existenci takových super výletů?
Chápete tu ohromnou časovou výhodu, ten parádní časový náskok, který vám ušetří hromadu času a nervů?